…ano, opět Letňanské lentilky. Již o nich bylo řečeno, i napsáno snad vše, ale nějak si nemohu pomoci…Denně je mám pod okny a chodím kolem nich, tak tedy opět Letňanské lentilky.

Vize a skutečnost

Když jsem se prvně dozvěděl o připravovaném projektu Letňanských lentilek, zběžně jsem si ho prolétl a musím říci, že mi vše přišlo sympatické. Revitalizace, renovace nevyužívaných ploch, barevnost, různorodost jednotlivých lentilek, celkový přínos pro šedé „áviácké“ sídliště…Přiznávám, že v tu chvíli jsem tomuto projektu přestal věnovat větší pozornost, sledoval průběh výstavby a těšil se na výsledek. Nyní jej vidím, a přestože by směrem ke mně bylo možné použít staré známé „po bitvě je každý generál“…, musím konstatovat, že jsem očekával něco úplně jiného.

Lentilkami křížem krážem s dětmi

Jakožto rodič dvou výrostků navštěvujících druhou třídu základní školy, chtěl jsem zjistit, jak lentilky obstojí v praxi a vzal své děti na obchůzku po lentilkách.

Na fialové – posilovací lentilce jsem v první řadě dětem musel vysvětlit, že ty betonové obrubníky po obvodu nejsou určeny k pobíhání a skákání, ale že se na tom má opravdu sedět a tudíž, že na to nohy nepatří. Sklidil jsem udivený výraz, nad kterým jsem se ani příliš nepozastavoval. Děti pročetly návody a zkusily cviky, které jim byly alespoň trochu srozumitelné, přeručkovaly, kam dosáhly.Po chvíli jsme vyrazili dál. U žluté lentilky s pyramidou si pouze posteskly nad tím, kam asi zmizely oblíbené houpačky s klouzačkou.

Pod příslibem houpaček na lentilce červené jsme zamířili směrem k Ivančické. Pět houpaček tří typů! Dle mých ratolestí, pouze jedna použitelná… Houpací „sítě“, kterými je jednodušší propadnout, než do nich vylézt a dva jakési „trenažéry rovnováhy“, u kterých se o houpání příliš mluvit nedá.

Podél panelových domů v Malkovského ulici jsme se dostali do jejího ohybu a nalezli oranžovou lentilku, která vzhledem k velikosti tří klouzaček uprostřed, je zřejmě určena dětem nejmladším. Tento betonový hybrid se dětem celkem pozdával a vydržely se ve vysokém tempu honit po jeho obvodu a přeskakovat betonové „špunty“ a proplétat se mezi “ tykadly“ ze stejného materiálu. Nicméně musím přiznat, že u mladších dětí bych na tomto „hřišti“ poněkud trnul strachy, kdy se co stane. Nestalo…Uf.

Šachovou lentilku a zelené celokovové odpočívadlo jsme pouze minuli a ponechám je bez komentáře. Rád se nechám překvapit s jakým se potkají úspěchem v teplejších měsících. Chci věřit, že snad alespoň šachy si své příznivce najdou.

Cestu jsme zakončili na modré lentilce, kde jsme se připojili ke klukům kopajícím na bránu a tady jsem konečně viděl ten klasický radostný záblesk v očích mých dětí… Modrá lentilka je skutečně hřiště.

Neočekával jsem, že se v této části letňanského sídliště objeví něco podobného projektu vnitrobloku v Chlebovické, ale proč do železobetonového sídliště nově zasazujeme další železobetonové prvky? Kde jsou klouzačky, dřevěné „prolejzky“, kam si má jít maminka s kočárkem sednout a „vypustit“ svoji ratolest na pískoviště?

Jak dál?

Ano, já vím, po bitvě je každý generál…, ale já nejsem generál a sídliště „Letňanských lentilek“ není bitevním polem, je to místo pro náš život, prostředí, ve kterém žijeme.

Jako váš zastupitel již nepozorný být nemohu, a proto chci nad Letňanskými lentilkami vést věcnou diskuzi, ze které – v rámci projektu a prostředků přiznaných na jeho realizaci – vzejde výsledek, který zpříjemní, zlidští, zútulní život na našem sídlišti a hlavně, bude bezpečně využíván.

Lukáš Wencl

zastupitel za Hnutí Pro Prahu

602 179 648, LWencl@seznam.cz