První fáze revitalizace sídliště je v cílové rovince a já bych si z pozice technického dozoru pro zeleň dovolila malé zamyšlení. Jako každá změna veřejného prostoru i tato byla provázena množstvím polemik, bojů o každý kousek zeleně, konfrontace názorů občanů, kteří zde žijí, s názory architektů, stavbařů, zahradníků a arboristů. Internet a sociální sítě dnes umožňují vyjádřit každému svůj názor nejen k celkové koncepci projektu, ale i doslova ke každému stromu, lavičce či odpadkovému koši.
Napsala jsem nad rámec projektové dokumentace mnoho zdůvodnění a odborných posudků o tom, že změny v zeleni realizované v rámci Lentilek jsou změny k lepšímu, a i když to tak dnes nemusí vypadat, časem zcela jistě dají lidé ze sídliště rozhodnutím svých zastupitelů zapravdu.
S mnohými z Vás jsem se setkala osobně, s některými jsme došli ke kompromisnímu řešení, podle některých Vašich přání a požadavků se projekt celkově upravil. Na několika málo místech však nebylo možné po odborné stránce individuálním názorům vyhovět, aby byla zachována celková koncepce. Díky tomuto velkému zájmu ze strany letňanské veřejnosti jsem nabyla dojmu, že se lidé v této čtvrti o svůj nejužší životní prostor opravdu zajímají a že jim na něm opravdu záleží.
Čas, který odborníci měli na vytvoření fungujícího kompozičně plně hodnotného prostoru, je pomalu u konce a nyní nastává doba, kdy záleží jen na nás, jaký ten prostor, ve kterém budeme žít, opravdu bude. Jestli jsme ochotni obětovat trochu svého pohodlí a zaparkovat svůj vůz tak, aby nezasahoval do nově založených záhonů, jestli dokážeme neházet nedopalky od cigaret do nově založených trvalkových výsadeb, jestli dokážeme dodržovat základní hygienické návyky průměrného Evropana dvacátého prvního století a nenechávat psí exkrementy kdekoliv ve veřejném prostoru.
Pokud náš zájem o vše, co se děje za dveřmi našeho bytu, končí u klávesnice počítače, na kterém sice umíme formulovat své názory a požadavky, ale už nejsme ochotni nebo schopni sami nic udělat, nebude veřejný prostor nikdy fungovat. Nebudeme mít kolem nás místo, kde je možné relaxovat, kde se chceme potkávat a na který se chceme rádi dívat z oken našich bytů.
Pevně věřím, že takových asociálních lidí žije na sídlišti menšina a že snaha o vytvoření a udržení něčeho hezkého v okolí domů a bytů mezi lidmi převládá. Přeji Vám, aby léto 2014 bylo náročným začátkem hezké fáze života na sídlišti, které jste si pro svůj život vybrali.
Markéta Svobodová, zelený dozor na Lentilkách